A to doslova. Možná vás teď napadne, co ta věta znamená? V dnešním článku se s vámi podělím o to, kde opravdu najdete to opravdové štěstí a co to štěstí vlastně je.

Protože opravdové štěstí, které zažíváme uvnitř, je to největší bohatství na světě a dokáže doslova měnit svět z minuty na minutu. Je silnější, pevnější a stálejší mnohem víc, než jakékoliv okolnosti každodenního bytí. Dokáže vám splnit všechno, po čem toužíte a vyrovnat se s každou těžkostí, kterou jste museli projít anebo jež zažíváte nyní. Dokáže vám přitáhnout do života dokonalou hojnost. Protože dokonalost existuje – ta pravá, nezaměnitelná, ryzí, pravdivá, nesouměrná – jen prostě jiná, než jak jsme ji my – lidé – pojmenovali. Dokonalá hojnost neznamená, že už se nám do cesty nikdy nepostaví překážky. Znamená to však, že se jim postavíme čelem a s láskou jim dokážeme čelit, vyřešit je anebo je naopak nechat plout, a ony se vyřeší samy.

Je opravdu možné zažívat štěstí i přes těžké události? Je možné zářit každičký den a sršet vnitřním štěstím, i když ležíme vlastně v horečkách – nemocní?

Ano. Je to možné. Vnitřní štěstí se skrývá totiž v bohatství. A jestliže ho máme, žijeme a cítíme, už nás to vnitřní štěstí nikdy neopustí. Protože s ním jsme celí, celiství. A stane-li se cokoliv, kdy se z nějakého důvodu vzdálíme bohatství – ihned to poznáme, protože se začneme cítit hůř, osamělí, smutní, bez energie.

A to není špatně. Je to proces, cesta a občas si potřebujeme poplakat, jít do přírody a přemýšlet o životě. Potřebujeme se vypsat do deníku anebo si jít do fitka zaboxovat a uvolnit stres, vztek i další emoce. Ale je potřeba vědět, že to jen a pouze my jsme zodpovědní za své vnitřní štěstí. Jen my ho můžeme nalézt, sami v sobě. Jen my samotní si ho můžeme uchovat celá život. Nikdo, žádná věc a žádná osoba nám ho nikdy nemůže dát, ani vzít.

Jak dojít vnitřnímu štěstí a proč se skrývá v bohatství?

Povím vám to velmi jednoduše. Přemýšleli jste někdy nad tím, co to slovo „bohatství“ znamená? Já si vzpomínám, že ve škole nás učili, že slovo bohatství vyjadřuje stav peněz na kontě.

Život mě ale naučil, že slovo bohatství znamená opravdové štěstí.

BOHATSTVÍ – skládá ze slov BOHA – (já)TSTVÍ

Bohatství znamená: Bůh uvnitř nás – slovo „já“ jsme nahradili Bohem.

V dnešní době mnoho lidí nevěří v Boha, protože si víru pletou s církví. Avšak Bůh nebyla církev – moc, ego, manipulace, cílená smrt, ovládání lidí, utajené zločiny. Víra v Boha byla a je pravdivost, láska, víra a důvěra, loajalita, zázraky, síla každého jednoho z nás, která v jednom celku dokáže velké věci.

Nezáleží až tak na tom, zda svou víru pojmenujeme Bůh, vesmír, zákon přitažlivosti nebo jakkoliv jinak, protože všechna tato pojmenování spojují stejné principy. Můžeme bohatstvím také nazvat čistou energii lásky, která zase opět znamená žít v pravdivosti, vděčnosti, v principu „to, co dám, se mi vrátí“, protože každá myšlenka nebo čin je akce, na kterou se nám vždy vrátí reakce.

Avšak kdysi dávno vznikl termín Bohatství, protože to pravé vnitřní štěstí přijde v okamžiku, kdy právě to své „já-ego“ nahradíme láskou, Bohem, čistou energií.

Stále jsme to my, stále si dokážeme uvědomit své vlastní bytí, ale už chápeme, jak žít, jak se nechat vést svou vlastní intuicí, jak ji následovat a také rozpoznat, kdy je za intuici jen převlečené trauma, které nás hluboko sužuje.

Projdeme-li cestu na vrchol sebelásky, začneme právě toto bohatství poznávat a zažívat čím dál častěji. Dokážeme milovat a nahrazujeme čím dál častěji své každodenní okamžiky právě bohatstvím – protože vypínáme své ego a zapínáme lásku. Děláme to víc a víc, častěji a častěji, až si nakonec náš mozek osvojí nové programy a jedná v lásce a bohatství automaticky.

Já sama jsem věřila v Boha odjakživa, co si pamatuji. A čím víc jsem se cítila ve své rodině osamělá, tím víc jsem věřila v Boha a měla sílu žít dál, jinak a v lásce.

Učil mě, že v každé těžkosti je opravdové bohatství, protože jsem každý den čelila výzvě, zda to dokážu a věděla jsem, že na to nejsem sama, že On je se mnou a vždycky jsem všechno dokázala. Mohli mě táhnout dolů, já jsem vždy měla sílu jít dál.

Žijete-li v bohatství – budujme ho ještě pokorněji

Chápete-li a zároveň už i žijete přesně toto bohatství, povězme si o důležitém jevu – nebo jak to nazvat, který se velmi často děje.

Bezpodmínečnou lásku, bezmeznou energii, vděčnost, která neustává, zažívá stále velmi málo lidí kolem nás. Rozhlédneme-li se, je těchto lidí zoufale málo. Každý máme svá traumata z dětství, každý máme své životní strašáky a nedořešené vztahy. Lidé škodí a to především sami sobě. Nedokážou se pochválit, nemají sílu řešit své problémy a naopak zabředávají do věcí, do kterých jim vůbec nic není.

Nalezneme-li právě toto vnitřní bohatství, velmi často se začne dít jedna věc, kterou je opravdu těžké rozpoznat. Je to jakási fáze, kdy rozumíme věcem, situacím a lidem o mnoho víc, než druzí. (To je ta moudrost, která přichází s novými spojeními v mozku).

Paradoxně přesně v tuto chvíli musíme o to víc pracovat na sebelásce, lásce k druhým lidem, pokoře, vděčnosti. Může se totiž stát, že si začneme totiž myslet, že jsme lepší než druzí, že jsme leadeři, protože zbloudilí a nešťastní lidé přece potřebují vést. A ano. Leaderů je třeba. Avšak dobrých leaderů společnosti, kteří vedou v čisté lásce je velmi, velmi málo.

Lidé potřebují lásku. Potřebují přesně tu lásku, která z nás čiší. To ta naše osobitá energie potržená naším darem od Boha je to, co potřebuje lidstvo. Nepotřebují návody a rady. Protože každý z nás má svůj příběh, svou osobnost, svoje vlastní niterné prožitky a právě tu svou vlastní odpověď, která přesně odpovídá každému jednomu z nás v souladu s jeho naprosto výjimečnou originalitou bytí, nalezne jen a jen sám v sobě.

Lidé potřebují nakazit energií lásky. Není třeba vést, radit a dávat řešení. Protože to je stále jen naše řešení. Lidé potřebují jen mít tu možnost nachomýtnout se do našeho pole lásky a pak se vše děje samo pouze tak, jak to ten člověk sám sobě dovolí.

Lidé potřebují objetí a povzbuzení. Není třeba soudů, kdo je v našich očích například až příliš vděčný, nebo moc málo pokorný, jak moc pravdivé jsou jeho činy, nebo co by měl udělat.

Každý má svou cestu. Občas je třeba vyčkávat a jindy je důležité jednat okamžitě.

Nezáleží momentálně ani na tom, kdy to největší bohatství nalezneme, zda jsme momentálně v roli silného leadera, anebo se cítíme slabí a chceme se nechat vést. Stačí prostě otevřít se. Víc a víc pracovat na své laskavé sebelásce.

Možná čelíme těžkostem, a jakékoliv rady – i když jsou sebelaskavěji myšleny – nám spíše přitíží. Možná jsme šťastní, napojení na lehkost své intuice, pak pracujme o to víc na čisté lásce. Víc a víc. Nejsme vyvolení. Jsme inspirací a láskou. Tu si zasluhuje každý. Prostě jen důvěřujme životu.

Můžeme se vzdělávat, číst knihy, články, poslouchat podcasty, jezdit na setkání a účastnit se školení, a je to skvělé, kolik možností dnes máme, ale pamatujme – důvěřujme procesu svého vlastního bytí, svého vlastního příběhu.

Buďme odvážní a nezaměňujme laskavost za slabost, protože si pamatujme, že život je paradox a čím více se cítíme slabí, tím silnější doopravdy jsme.

Barbora Ujčíková