Milí čtenáři,

když přijdu z práce, nejprve se převléknu a vyrazím na procházku. Ujdu alespoň čtyři kilometry. Nevynechám ani jeden den v měsíci, vždycky si najdu způsob, jak to stihnout. V zimním období mám permanentku do sportovního areálu při gymnáziu, nad kterým je i chodecká dráha. Můžu se dívat dolů a sledovat studenty, jak trénují basketbal nebo jiný sport. Když odcházím z kanceláře, první, co mě napadne, je zajít sem. Když si na to uděláte čas, stane se z toho zvyk.

Moje dcera to dělá stejně. Chodí každý den, někdy ráno, někdy večer, ale stihne to. Je to naše rutina, a i když se z toho stane zvyk, myslím, že je to zdravé. Někteří lidé považují svou rutinu za nudnou a říkají si: „V pondělí musím jít do práce.“ Já si říkám: „Můžu tam jít.“ To je velký rozdíl.

Napoleon Hill nás nabádá, abychom si udělali čas na práci i na odpočinek. To nám pomáhá žít vyrovnaný život. Když vás pohltí například pracovní rutina nebo se vás drží špatná nálada, vyjít si na obyčejnou procházku do přírody vám pomůže cítit se líp. Závan čerstvého vzduchu a pohled na krajinu vám může pomoci odbourat stres. V případě Napoleona Hilla pomohla obyčejná procházka v přírodě uvědomit si tzv. „aha“ moment. Setkal se s oním „druhým já“, o kterém mluví v knize Myšlením k bohatství, a dokázal formulovat svůj cíl. Doufám, že budete mít příležitost jít ven a užít si počasí. Myslím, že i to pomůže vašemu myšlení k bohatství!

Don Green

ředitel Nadace Napoleona Hilla

Z pera Napoleona Hilla

Objevení mého „druhého já“ a mého jednoznačného hlavního záměru

Koncem podzimu 1923 si osud vynutil další prudký zvrat v mém životě, když jsem se ocitl v Columbusu v Ohiu bez finančních prostředků, a co hůř, bez plánu, jak se ze svých potíží dostat. Bylo to poprvé v mém životě, kdy jsem se skutečně ocitl na suchu kvůli nedostatku finančních prostředků. Mnohokrát předtím se mi stalo, že mi peníze spíše chyběly, ale nikdy předtím se mi nestalo, že bych nedostal to, co jsem potřeboval pro své osobní pohodlí. Tato zkušenost mě zaskočila.

Vůbec jsem nevěděl, co bych mohl nebo měl dělat. Napadl mě asi tucet plánů, jak bych mohl svůj problém vyřešit, ale všechny jsem zavrhl jako nepraktické nebo nerealizovatelné. Připadal jsem si jako člověk ztracený v džungli bez kompasu. Každý pokus o cestu ven mě vrátil do původního výchozího bodu.

Téměř dva měsíce jsem trpěl nejhorší ze všech lidských nemocí – nerozhodností. Věděl jsem, jaké jsou principy osobního úspěchu, které jsem objevil, ale nevěděl jsem, jak je použít! Aniž bych to věděl, čelil jsem jedné z těch naléhavých životních situací, díky nimž, jak mi řekl pan Carnegie, lidé někdy objevují své „druhé já“.

Moje trápení bylo tak velké, že mě po nějakou dobu ani nenapadlo sednout si, analyzovat jeho příčinu a hledat lék.

Jednoho odpoledne jsem dospěl k rozhodnutí, díky němuž jsem našel cestu ze svých potíží. Pocítil jsem potřebu vyrazit do přírody, kde bych se mohl nadýchat čerstvého vzduchu a přemýšlet!

Vydal jsem se na procházku a ušel sedm nebo osm mil, když jsem se náhle zastavil. Několik minut jsem stál jako přilepený k zemi. Všechno kolem mě potemnělo. Cítil jsem nějakou formu energie vibrující velmi vysokou rychlostí, podobnou zvuku, který člověk může slyšet v blízkosti elektrického generátoru, kde dochází ke kondenzaci energie.

Pak se mé nervy zklidnily, svaly se uvolnily a mě zaplavil obrovský klid. Atmosféra se začala čistit, a jak se tak dělo, dostal jsem zevnitř příkaz, který přišel v podobě myšlenky.

Příkaz byl tak jasný a zřetelný, že jsem mu nemohl špatně rozumět. V podstatě říkal: „Nastal čas, abys dokončil filozofii úspěchu, kterou jsi začal připravovat na popud pana Carnegieho. Okamžitě se vrať domů a začni přepisovat údaje, které jsi nashromáždil.“ Mé „druhé já“ se probudilo!

Vrátil jsem se domů, sedl si k psacímu stroji a okamžitě jsem začal převádět do písemné podoby objevy, které jsem učinil ohledně příčin úspěchu a neúspěchu. Když jsem vložil první list papíru do psacího stroje, vyrušil mě tentýž zvláštní pocit, který mě před několika hodinami přepadl v přírodě, a hlavou mi bleskla tato myšlenka:

TVÝM ŽIVOTNÍM POSLÁNÍM JE DOKONČIT PRVNÍ FILOZOFII OSOBNÍHO ÚSPĚCHU NA SVĚTĚ. MARNĚ SES SNAŽIL SVÉMU ÚKOLU UNIKNOUT A KAŽDÁ TATO SNAHA TI PŘINESLA NEÚSPĚCH. HLEDÁŠ ŠTĚSTÍ. NAUČ SE JEDNOU PROVŽDY TUTO LEKCI: ŠTĚSTÍ NAJDEŠ POUZE TAK, ŽE HO POMŮŽEŠ NALÉZT DRUHÝM! BYL JSI TVRDOHLAVÝ STUDENT. ZE SVÉ TVRDOHLAVOSTI SES MUSEL VYLÉČIT ZKLAMÁNÍM. BĚHEM NĚKOLIKA LET ZAČNE CELÝ SVĚT PROCHÁZET ZKUŠENOSTÍ, KTERÁ V MILIONECH LIDÍ ROZVINE POTŘEBU FILOZOFIE, K JEJÍMUŽ DOKONČENÍ JSI BYL VEDEN. PŘIJDE TVOJE VELKÁ PŘÍLEŽITOST NAJÍT ŠTĚSTÍ TÍM, ŽE POSKYTNEŠ UŽITEČNOU SLUŽBU. PUSŤ SE DO PRÁCE A NEPŘESTÁVEJ, DOKUD NEDOKONČÍŠ A NEVYDÁŠ RUKOPISY, KTERÉ JSI ZAČAL PSÁT.

Byl jsem si vědom, že jsem konečně dospěl na konec životní duhy, a byl jsem šťastný!

„Kouzlo“, lze-li tento zážitek tak nazvat, pominulo. Začal jsem psát. Krátce nato mi můj „rozum“ naznačil, že se pouštím do bláznivého poslání. Představa člověka, který je téměř na dně a troufá si napsat filozofii osobního úspěchu, mi připadala tak směšná, že jsem se jí pobaveně, snad i pohrdavě zasmál.

Zavrtěl jsem se na židli, prohrábl si prsty vlasy a snažil se vytvořit si alibi, které by mě v duchu ospravedlnilo, že jsem vytáhl list papíru z psacího stroje dřív, než jsem začal psát naplno, ale nutkání pokračovat bylo silnější než touha skončit. Smířil jsem se se svým úkolem a pokračoval dál.

Když se nyní ohlédnu zpět, ve světle všeho, co se stalo, vidím, že tyto drobné nepříznivé zkušenosti, kterými jsem prošel, patřily k nejšťastnějším a nejpřínosnějším ze všech mých zážitků. Byly skrytým požehnáním, protože mě nutily pokračovat v práci, která mi nakonec přinesla příležitost být světu užitečnější, než kdybych uspěl v jakémkoli předchozím plánu nebo záměru.

Napoleon Hill

Zdroj: Tento článek vyšel původně pod názvem Another Idea for Money v knize Master Mind, memoárech Napoleona Hilla.