Máte rádi drsnou a člověkem zatím příliš nenarušenou přírodu? Pokud ano a nevadí vám ani drsnější povětrnostní podmínky, pak výlet na Nordkapp je přesně to pravé pro vás. Možná si říkáte, proč právě na Nordkapp? Turistickou atrakci, kam proudí velké množství turistů, aby stanuli na nejsevernějším místě v Evropě. Ale věřte mi, že tento výlet se vám bude líbit a v průběhu článku se k tomu dostanu.

Geografická pravda o Nordkappu

Zatím se ale zastavím u toho nejsevernějšího místa v Evropě. Ona to tak není úplně pravda. Přesněji řečeno je to nejsevernější místo, kam se v Evropě dá dojet autem. Nejsevernější místo v Evropě je totiž Nordkyn. Místo, které leží trochu východněji od Nordkappu, je trochu méně na severu, ale je na pevnině.

Nordkapp byl objeven v devatenáctém století z moře a mylně označen za Nordkapp, což znamená severní mys. Až později se zjistilo, že nejde o severní mys, ale o ostroh. Na jeho úpatí je město Honningsvåg.

Historie dopravní dostupnosti

Dlouhou dobu byl Nordkapp přístupný pouze lodí anebo pěšky. Ostatně, abyste se tam dostali pěšky, museli jste se také lodí dostat na zmíněný ostroh. Jiná cesta nebyla. Častěji se tam ale lidé dostávali lodí při plavbě okolo pobřeží Norska. Později pak z města Honningsvåg pěšky.

Silnice z města Honningsvåg až na Nordkapp byla vybudována v roce 1956, kdy se tedy dalo poprvé dojet na Nordkapp autem. Ale pouze s využitím trajektu nebo přívozu, protože silnice z pevniny na Nordkapp stále nevedla. To se změnilo až v roce 1999, kdy byl dokončen Nordkappský tunel, jehož stavba začala v roce 1993. Tento tunel je dlouhý přibližně 7 kilometrů a klesá 212 metrů pod úroveň mořské hladiny. A právě díky tomuto tunelu se v současné době dá až na Nordkapp dojet autem a je to tedy nejsevernější místo, kam se v Evropě dá dojet po silnici.

Turistické centrum a jeho nabídka

Na Nordkappu vzniklo turistické centrum, kde je například výhlídka s charakteristickým symbolem Nordkappu drátěného glóbusu na vysokém podstavci, ale v turistickém centru si můžete koupit různé suvenýry od magnetek, pohlednic, turistických známek až po například oblečení. Zároveň zde můžete získat certifikát, že jste dosáhli tohoto nejsevernějšího autem dostupného místa v Evropě.

Součástí turistického centra je pak i informační část, kde se dozvíte právě o historii Nordkappu, kterou jsem zmiňoval výše. A je zde v podzemí také kaple, která je nejseverněji umístěnou a autem dostupnou kaplí v Evropě. Jde o turistické centrum, které sice prodává suvenýry i občerstvení a vydělává na tom, ale zároveň turisté musí být připraveni zaplatit nemalou cenu za vjezd na Nordkapp.

Před vjezdem na parkoviště je totiž brána, kde musíte zaplatit cenu přes tisíc korun za auto s dvoučlennou posádkou a čím více lidí v autě je, tím více zaplatíte. Rozhodně to ale stojí za tu vyhlídku na rozbouřené moře, která se vám naskytne, když obejdete nebo projdete turistické centrum ke zmíněnému drátěnému globu. Nesmíte se ale bát silného a studeného větru a proto je dobré se před vstupem na vyhlídku pořádně obléknout.

Osobní zkušenosti s počasím

Na Nordkappu jsem byl dvakrát, studený vítr foukal v obou případech, v jednom případě o něco teplejší severozápadní a ve druhém případě byl opravdu studený severní. A mohu potvrdit slova písničky, že severní vítr je krutý, ale stojí to za to. Tolik tedy k turistickému centru.

Cesta je cíl

Ale cesta na Nordkapp není jenom o turistickém centru. A vlastně v tomto případě o to více platí, že cesta je cíl. Vezměme to odzadu. Před příjezdem na Nordkapp, tedy do turistického centra, jsme kempovali v obou případech na přibližně stejné místě. Zhruba 20 kilometrů před zmíněným vjezdem na parkoviště u Severního mysu.

Poprvé foukal zmíněný velmi silný severní vítr, takže nebylo možné si ani uvařit čaj na kempingovém plynovém vařiči. A museli jsme se přesunout do závětří za auto, abychom vodu ohřáli alespoň tak, že se z toho dá udělat čaj a zároveň nás zahřeje. Po druhé bylo slunečné počasí, vítr nebyl tak silný a tak studený a bylo o něco teplejší. V obou případech se nám ale ráno po probuzení a vylezení ze stanu naskytl dechberoucí výhled na nádhernou severskou tundru. A ve druhém případě se několik desítek metrů od stanu páslo nádherné stádo sobů.

Setkání se soby

A právě soby jsou tím, co potkáváte velmi často už od města Muonio. A vlastně už od překročení polárního kruhu, které je přibližně 200 kilometrů před zmíněným Muoniem. Už zde jsou časté stáda sobů, která se prochází po silnici a nějaká auta je vůbec nerozhodí. Zkrátka, tady mají přednost soby a auta čekají. Po městě Muonio je sobů obecně více, protože jsou okolo silnice častěji lesy, jelikož jde o níže položenou oblast.

Proměny krajiny směrem k tundře

Z města Muonio se ale cesta začíná zvedat na náhorní planinu, kde už začíná opravdová severská tundra. Tady sobů, alespoň v létě, potkáte méně, ale můžete pozorovat, jak postupně lesního porostu ubývá. Ze stromů zůstávají pouze břízy a čím více stoupáte nahoru, tím nižšího vzrůstu břízy dosahují. Je zde vidět, že bříza je velmi odolný strom, který ale v chladnějším podnebí dosahuje malého vzrůstu a připomíná spíše keříky.

V horní části této náhorní planiny se pak už můžete kochat pouze nižšími křovinami. Mezi nimi jsou jezírka vzniklá z tající ledu a sněhu. A občas nějaké kameny porostlé lišejníky. Zkrátka, tohle je ta pravá severská tundra, kterou u nás nezažijete. Lidských obydlí je zde minimum a zajímavé je, že silnici křižují stezky pro sněžné skútry. Ze strany silnice je značka stezky pro sněžný skútr a z druhé strany je pro sněžné skútry značka dej přednost v jízdě. A právě stezky pro sněžné skútry většinou končí v jezerech, protože v zimě jsou jezera zamrzlá a cesta vede právě přes ně. Tohle je ta část, kterou stojí za to vidět.

Závěrečná část cesty

Za městem Alta, před městem Alta cesta klesá opět k úrovni mořské hladiny a poté směrem k Nordkappu opět stoupá do kopců a začíná zmíněná tundra. Před Nordkappem pak jedete nějakou dobu podél moře a vidíte typické rybářské domky, které jsou většinou natřené v odstínu falunské červeně a na střeše mají trávu, což je také typické. Zkrátka toto je ta typická severská příroda, krajina, kterou si jistě stejně jako já zamilujete.