Když se opravdu poctivě zamyslíme, co v životě opravdu nejvíc potřebujeme, je to síla v našem nitru, která otvírá dveře odvaze, odpuštění a touze jít dál navzdory všemu, co se nás snaží skolit k zemi.

Neřekla bych totiž, že v těžkostech je naše síla. Říká se to. Ve vás možná je, kteří čtete tento článek, ta bolestí vybudovaná síla, jež jste dokázali zažehnout, když jste se ocitli v údolí svého života. Avšak potkala jsem spoustu lidí, kteří těžkostem podlehli a nedokázali vstát a jít dál. Viděla jsem dokonce i mě nejbližšího člověka vnitřně umírat zaživa takovým způsobem, který už ze své mysli nedokážu vymazat a pohání mě kupředu každičký den. Kolik takových úžasných, zdravých, krásných a zábavných lidí už nedokázalo vstát a ukázat svou sílu? Jistě takové znáte.

Proto budujme silné nitro našich dětí, a tím i samozřejmě to své. Protože drahé značkové kolo pomine a dítě z něj vyroste. Avšak to neviditelné, co uchováme a vybudujeme v jejich nitru, zůstane navždy.

Dnes se s Vámi, milí čtenáři, podělím o dvě naprosto klíčová poznání, která když uvedete do praxe, stanou se zázraky, která mohou snadno předčit vaše očekávání. Pojďme si o nich rovnou říct.

1. Veďme dětstvím, dospíváním i následným životem DCERU naprosto ODLIŠNĚ, než vedeme SYNA.

A teď vás prosím, přečtěte si předešlou větu vícekrát, dokud jí zcela neporozumíte. Protože to možná slyšíte poprvé. Avšak toto poznání dokáže změnit život nejen vám, jako rodiči, především dokáže změnit a ulehčit život vaším dětem. Jistě nějak vnímáte svět okolo nás, vztahy, partnerství, manželství, přátelství mezi lidmi a určitě někteří si říkáte, jak se tohle stalo, že ženy jsou takové a muži takoví?

Jak se stane to, že ženy jsou v mužských energiích mnohem více, než jim samotným i okolí prospívá a muži se stále častěji chovají jako nevyspělé děti, opouštějí své děti, zrazují své ženy, příliš pracují nebo se naopak starají o děti víc, než mámy? Proč se mění toto rozdělení mužů i žen ve společnosti, je to tak správné? Je to přínosné dětem? Každý máme jistě své vnímání a taky každý žijeme v jiných vztazích, situacích, žijeme odlišné příběhy.

Avšak nám teď nejde o svět jako takový, ale především o budování síly, odvahy, charakteru i hodnot našich dětí. Jsou tyto dvě zmíněné části spojeny víc, než možná tušíte – svět a nitro dítěte. Děti jsou svět. Děti jsou budoucnost. A každá naše myšlenka, slovo i emoce buduje sílu našich dětí.

„Není důležité pohlaví dítěte, ale to, aby bylo zdravé!“

Řekne každá emočně vyspělá budoucí máma, když nosí pod srdcem své dítě. Tato pravdivá věta však zaniká s narozením. Po narození přesně přijde chvíle, kdy si máma – ano především máma – musí uvědomit, zda porodila syna nebo dceru, protože od toho se odvíjí způsob, jakým ho vnitřně přijímá, jakým způsobem s ním komunikuje – a to slovně, v myšlenkách i energeticky.

Mnoho maminek se upíná na syna podvědomě mnohem více, než na dceru a to se děje již v ranném věku. Nedokáže pak v dospělosti syna „pustit“ a často nevědomě vytvoří zeď mezi synem a jeho ženou. Naopak dceru vedou tvrději, bez napojení, protože mají za to, že žena to má v životě těžší a je třeba ji na to připravit. Možná vás napadne, kde jsem vzala tato přesvědčení a proč si to myslím? Protože pracuji s ženami – mámami – 20 let, leží u mě na lehátku na kosmetickém ošetření a ví, že cokoliv mi řeknou, je jen mezi námi. A věřte mi, řeknou mi všechno. Protože je nesoudím, jen poslouchám. A slyšela jsem už všechno. Proto tohle vím.

A tak vám chci povědět, že bez ohledu na charakter, citlivost, znamení zvěrokruhu, vrozené predispozice, je důležité chlapce vést s láskou, avšak s důvěrou, že jsou silní, odvážní, plní emocí, se kterými je ale učíme pracovat, aby se z nich měli šanci stát muži, kteří nepláčou každý den. Potřebují vědět, že mohou plakat, občas, ale nebude se to dít u každého romantického filmu. Nezhroutí se z každé rýmy. Jako chlapci mohou skákat, běhat, hopsat, dělat lumpárny, vymýšlet kraviny a různě skotačit, soutěžit mezi sebou, protože to potřebují, mají k tomu vrozené predispozice. Nebojte, ono je to přejde. Avšak je to přirozené a zakazovat jim to, vést je jen v ženské energii, říkat jim: „nelez tam, nedělej to, neběhej…“, jim způsobuje následné psychické problémy.

Pokud skotačí a je jim dovoleno být raubíři, v dospělosti se stanou odvážným tátou, který je oporou mámě, chrání svoje děti, jsou vnitřně silní, se zdravou sebeláskou. Dokážou vytvořit rodinu a položit základy, na kterých rodina dokáže stát a ustojí každou bouři. Postaví se vždy na stranu dobra, i když je občas potřeba lidem okolo, i své vlastní mámě, říct: „Dost!“ Udávají hranice nejen svým dětem, ale také sobě, svým rodičům (především matce). Bouchne do stolu, kdy je třeba a zároveň dokáže ukázat, říct a projevit to, co cítí. Omluví se, povzbudí, a dokáže přijmout následky svých činů, jako chlap. Možná se občas bojí, ale nedovolí, aby ho strach ochromil.

Dívky vedeme mnohem citlivěji. Přihlížíme k tomu, kým jsou, úplně z jiného úhlu pohledu. Nasloucháme, hledáme cestu k jejich srdci, pokud cítíme, že jsme se ztratily sobě vzájemně. Hladíme po vlasech a říkáme mnohem častěji: „Mám tě ráda!“ (kluci to nepotřebují slyšet neustále každý den). Veďme dívky svým příkladem k lásce k dětem a trpělivosti, jemnosti, něžnosti. Dívky se mnohem více potýkají s odmítnutím pomoci, než chlapci, a to především ze strany matky. Svým dětem od ranného věku říkám naprosto odlišné věty, poznáte kterou říkám komu?

„Ty to zvládneš, zkus to ještě a ještě, to se podaří!“

„Pokud potřebuješ pomoct, jsem tady!“

Věřím, že jste to uhodli správně. Proč tedy dceři nabízím pomoc a syna povzbuzuji, aby pokračoval? Přesně kvůli poutu, které s nimi energeticky buduji. Syn to dokáže sám, jsem tam jako máma (když je malý a dělá věci poprvé), avšak jednou to jako muž bude muset zvládnout a taky zvládne – protože sám sobě dokáže, že to zvládne! Dceru učím, že nemusí vše dělat sama a že i když to dokáže, jsem tam – jako podpora a opora, o kterou se může opřít – jednou ji takovou oporou bude partner.

Povězte, copak muži nechtějí schopné pracovité ženy, co se dokážou postarat o mnoho věcí – zároveň dají muži pocítit, že ho potřebují, že mu věří a dovolí mu ochraňovat ji? Copak ženy nechtějí opravdové muže, kteří se v těžkých časech neptají: „Co pro tebe mohu udělat?“ Protože ví, co je třeba. Jsou silní, stálí, emočně vyspělí, připravení žít a růst společně.

Abychom mohli koukat z očí do očí silným teenagerům, kteří neznají jen deprese a psychické vypětí, ale srší energií a motivací v životě něco „svého“ dokázat, musíme začít u sebe – jako rodiče, učitele, možná psychologa, mentora, možná jen obyčejného člověka, který potkává děti ve frontě v obchodě. Ať jsme kýmkoliv, potřebujeme chápat rozdíl chlapce a dívky a vést děti k přijímání sebe samých takoví, jací jsou.

Není třeba vystavovat svou dceru tomu, co má zvládat chlapec a naopak. Přestože jsme si rovni, existují situace, pracovní místa, která jsou určená. Nemusíme převracet zemi naruby, protože pohlédněme na mladé lidi – neví, kým jsou, bojí se a vlastně ani neví, zda to, co chtějí, je správné?

Vím, že tohle téma je citlivé snad u každého z nás – protože názorů je milion. Avšak když vypneme zažité vzorce, vystoupíme ze svých životů a pohlédneme z nadhledu, zkusíme jen tak cítit a časem přijde intuice, která nám poví, kterou cestou se dát. A to je víc, než se nám může zdát. Má to velkou hodnotu dokázat to.

Jak se připraví ženy na porod a probdělé noci s miminkem, když 20 let žijí v mužské energii a mateřský pud zakopaly tak hluboko, že ani za 9 měsíců těhotenství jej nedokážou dostat na světlo světa?

Jak se připraví muži na roli táty, když vidí svou ženu v těch nejtěžších chvílích a najednou se jim změnil život a otřásl se v základech? Pochybují, místo aby ty základy drželi o to pevněji svou mužskou silou.

A proto věřím, že dokážete uvidět, jak je dívky potřeba vést k ženskosti a chlapce k mužnosti, s láskou, pochopením a svým příkladem. Protože přesně to určí jejich vnitřní sílu a energii každý den po zbytek dnů jejich života. Máma je pečující a láskyplná, táta drží slovo a je mužem, který v pravý čas řekne: „Dost!“ Táta se stará o to, aby máma mohla být ženou, pečující královnou – ne služkou svých dětí, ani manžela.

2. Řešme TRAUMATA svých dětí – každé trauma má ZÁKLADNU ve fyzickém těle. 

Jistě jste to zažili – nechce se oblíkat. Bojí se výšek. Má výbuchy vzteku. Zdají se mu zlé sny. Má strach ze psů. Chybí motivace. Nemá cíle. Lže. Počůrává se. Přejídá se. Zvrací. Řeže se. Uzavírá se do sebe.

To vše se dnes děje tak běžně, až z toho občas mrazí. A čím více si říkáme, že dnešní děti mají o tolik více, než jsme měli my v jejich věku, tím více nám dochází, jak nešťastné se cítí a kolik skrytých psychických problémů mají. Proč?

Víte, nestačí s takovým dítětem mluvit. Nestačí jít k psychologovi. Nestačí se zlobit a nestačí ani je dokonce ani motivovat. Potřebují pochopit jednu jedinou věc – že s nimi není nic špatně. Naopak. Jsou v pořádku. Jen prostě časem pochopí, že je přirozené mít občas „problémy“ a je potřeba je řešit, postavit se jim čelem. Avšak je to těžké, když sami rodiče často nemilují sami sebe a v podvědomí mají zaseto příliš myšlenek typu: Nejsem dost dobrá/ý.

Proto tímto způsobem, který vám za chvilku povím, můžete uzdravovat traumata sobě i svým dětem (a to především mámy).

Mnoho dětí mají v sobě bloky, se kterými se už narodily, není to jejich vina. A v tom je vlastně to důležité sdělení. Není to jejich vina. Není vlastně třeba hledat vinu. Je třeba hledat řešení. Genetika je mocnější, než nám leckdy dochází. Trauma se vpisuje hluboko do našich buněk a když se plod v těle matky vyvíjí, předávají se tyto bloky v různých formách do těla dítěte. My sami trauma dítěte nedokážeme vědomě odstraňovat – a ony to sami také nedokážou. Jsou zranitelné, citlivé a v našich rukou. (rozhoduje výchova, přístup, životní vzor.)

Často si traumata nedokážou vyléčit ani dospělí lidé, protože je uzamčené v buňkách a my nevíme, CO nám způsobuje to, co nás trápí. A i kdyby děti věděli, proč své trauma prožívají, kdy jim bylo způsobeno (většinou je nám ublíženo v dětství, kdy se nemůžeme bránit), a jak ho řešit, nedokážou říct, kde v těle sídlí jeho kořen a že se skrývá například v místě na zádech, stehnu nebo na spáncích. Je potřeba pochopit, že dokud neodstraníme blok ve fyzickém těle, nedokážeme uzdravit svoje traumata. Naše traumata jsou jako otisky, které vždy zanechají stopu. Jako otisk naší ruky do písku na pláži. Zůstane tak dlouho, dokud ho nevezme příliv nebo neodfouká vítr.

Především mámy mají velký dar tyto traumata svým dotekem uzdravovat – pomocí masáží. Masáž je dar, dovednost, schopnost – ať to nazveme jakkoliv, kterou umí naprosto každý člověk. Je intuitivní, lehká, vrozená, umíme ji.

JE TO DOTEK člověka, lidské energie, který dokáže zázraky. A to nejen – ale především, když masíruje matka své dítě a to v jakémkoliv věku. My – mámy-  máme vrozený vztah se svým dítětem, naše buňky při zrození putovaly celé těhotenství z těla matky do těla dítěte a naopak. Dokážeme být napojené na své dítě, pokud si to dovolíme a to až do své smrti. Takže ano, toto napojení trvá celý život, pokud není nějakým vážným způsobem narušeno. Právě proto můžeme pomoci sobě samým skrze své dítě a pomoci jemu skrze sebe.

Své děti masíruji od narození. Díky masážím má můj syn po složitých operacích nohou krásné nohy, kdy ani fyzioterapeutka nepoznala jeho zdravotní stav. Cokoliv je trápí, řeším masážemi – masáž zad, nohou, rukou a masáž hlavy a obličeje. Na zádech a krční páteři najdeme sedm čaker – energetických center, která jsou velmi často zablokovaná z různých příčin, stlačování bodů i masáž dokážou čakry zase rozproudit.

Nejoblíbenější je samozřejmě masáž nohou – hlavně chodidel – na kterých najdeme body spojené s celým tělem (všechny orgány, centra atd.) Nepotřebujeme vždy vědět, kde se nachází daný blok, protože ho dokážeme objevit masáží a intuitivním stlačováním bodů na těle dítěte – jemu to bude příjemné, a zároveň mu uvolňujeme bloky.

Masáže jsou opravdu naprosto zázračné a dodnes motivuji ženy vždy a všude, aby své děti masírovaly, ale také muže, aby masírovaly své ženy nebo naopak. Jen si představte, když po celém dni, kdy jste obstarali ráno děti, jeli na nákup, strávili hodiny v práci, šli na procházku s dětmi nebo se psem, uvařili večeři, udělali s dětmi úkoly, konečně se svalíte na postel a najde se někdo blízký v rodině, kdo vám namasíruje nohy a vy jen můžete dýchat a relaxovat. Věřte mi, že neexistuje nic lepšího.

Já například jsem toto napojení s dětmi dotáhla do takových rozměrů, že když mě bolí hlava, namasíruji hlavu některému ze svých dětí a přestane mě bolet. Chvíli si lehneme, povídáme si a namasíruji jim spánky, temeno hlavy, vlasy – ony to milují a mě to uleví od bolesti. Tak zázračná masáž dokáže být.

Samozřejmě možná máte dospělé děti a není nikdo, kdo by vás namasíroval, pak si můžete na masáž někam zajít. Existují různé masáže – kraniosakrální s mačkáním bodů, kineziologie – terapie a odstraňování bloků EFT metodou, tradiční masáže zad, těla a mnoho dalších.

Pokud však děti jakéhokoliv věku máte a sdílí s vámi bydlení, kdykoliv jim můžete ulevit masáží hlavy nohou, rukou nebo ramen, krku a obličeje.

Masáže jako takové mají nespočet naprosto zázračných účinků – například aktivují povrch těla, tím také aktivují imunitní systém, protože v kůži najdeme mimo jiné Langerhansovy buňky, které mají na starost imunitu. Masáže dokážou měnit fyziologii těla – postavení kostí, svalů, zrychlují metabolismus, rozproudí lymfatický systém, který zajišťuje odcházení toxinů, tekutiny a nečistot z těla ven. Samozřejmě také má relaxační a uvolňující účinky, dokáže lidi sblížit, harmonizuje čakry. Pozitivních účinků má nespočet, negativní žádný. (Maximálně může být „špatný masér“, který nám neseděl, což s masáží jako takovou nemá nic společného.)

Uvědomuji si, že téma masáží a vedení dětí dle pohlaví je pro vás možná nové. Ale funguje a stojí za to poznat ho více. Masáže jsou od pradávna jedním z nejstarších technik uzdravování těla, duše i mysli, vedení dětí dle pohlaví má zásadní význam v jejich vnitřním světě, protože děti potřebují vědět, cítit, že jsou v pořádku takoví, jací jsou – a to od nás – rodičů.

Věřím, že když budete otevření, ta pravá chvíle na nové úhly pohledu ve výchově přijde. Zkuste to. Zkuste být k dívkám citlivější a povzbuzující, k chlapcům zase chápavější, když provádí lumpárny. Protože dáte základ jejich vnitřní lásce, který je podrží v jakékoliv bouři.

Barbora Ujčíková

Náhledový obrázek od Pexels z Pixabay