Milí čtenáři, vánoční svátky se blíží, jistě už někteří s dokonalým předstihem vybíráte vánoční dárky pro své blízké. Většinou první dárky nakupujeme pro své děti, nebo alespoň já to tak mám a lidé okolo mě  často také.

Přestože jsem měla pro vás připravené jiné téma článku, nedá mi to a musím se s vámi podělit právě o nejhodnotnější dárek pod stromeček, který můžete vašim dětem darovat a nejen jim samozřejmě, ale i partnerům, rodičům, přátelům – vlastně téměř komukoliv.

I já ho dnes koupila svým dětem a letos jsem si dala obzvlášť záležet, protože jsou právě v tom citlivém věku, kdy potřebují také sami chtít tento dárek využít a myslím, že jsem pro to udělala maximum.

Povím vám dnes o tom, proč je takový dárek tak moc hodnotný a proč ho děti tak moc potřebují, jen ho většina z nich nikdy nedostala a to je velká škoda. Byly totiž ochuzeny o zázračné kouzlo svého bytí, které když poznáme, už se ho dobrovolně nevzdáváme, protože nám usnadňuje pochopení života, poznávání sebe samých, uzdravování traumat, odpuštění si, dovolení si být právě teď tím, kým se cítíme být.

Kupte svým dětem jejich tajný deník

Věřím, že mnoho z vás, kteří čtou články tohoto magazínu déle, již své tajné deníky mají a už poznali, jaké kouzlo skrývá. Když ale mluvím s různými lidmi, kteří mají děti právě ve školním věku a ty navíc začínají pomalu přicházet do puberty, vůbec netuší, jak moc je deník pro děti důležitý a ještě nikdy jim ho nekoupili.

Proč je tajný deník tak moc hodnotný dárek právě pro dítě? Pojďme si říct všechny důvody, protože je jich samozřejmě více. 

1. Děti neví, no ne deník a proč by si ho měly psát

Děti mají mozek přesně jako houbu a milují inspiraci už od narození. Dělají to, co dělají jejich rodiče, blízcí lidé, protože to znají, pozorují to a žijí tím. Pokud si deník nepíšete ani vy, nebudou to dělat ani ony, dokud jim to někdo neporadí. Jestliže i vy si píšete deník, možná už je pozdě večer a děti už spí a tak je potřeba jim to říct, ukázat, lehce vložit myšlenku do jejich myšlení, protože pro ně bude dozajista velmi prospěšná. Papír je tu vždy jen pro ně, bez ohledu na cokoliv. 

2.  Papír snese všechno, protože nemá emoce

Zatímco o nás – rodičích – se toto rozhodně říct nedá, papír snese cokoliv. Především mámy jsou chodící emoce, často příliš citlivé a vztahovačné. Stačí jedna „nevhodně“ pronesená věta naším teenagerem, okamžitě se nám promítne ve 30 vteřinách celé jeho dětství a co vše jsme pro něho udělali. Tátové byli často vychovaní jako silní, jako ti, co nebrečí a spíš než „posluchači a povzbuzovači“ svých dětí, schovali svou zranitelnost za své ego. Ne všichni, ale potkala jsem jich už tolik, že si dovolím tohle napsat. A tak mi věřte, prosím, že i když naslouchat svým dětem a mluvit s nimi je důležité, občas je mnohem víc důležitější mlčet a darovat svým dětem deník. Papír prostě nemá traumata, ani emoce. 

3. Děti cítí, že je nedokážeme pochopit na 100%

I když je jim jasné, že i my jsme kdysi byli dětmi, rozhodně jsme vyrůstali v jiné době, v jiných podmínkách, odlišné světové situaci. Kluci kamarádili víc s míčem než s mobilem v ruce a holky pročítaly „bravíčko“, zatímco pozorovaly kluky, jak hrají fotbal. Jsme svým dětem v jejich věku tolik podobní, zároveň však najdeme příliš odlišností, které udává především doba. A jak děti rostou, stále více potřebují kamarády, poznat přátelství. Pravdou však je, že i to je dnes často příliš těžké. Papír je vždy přítel.

4. Potřebují spojení se svou duší pravidelně budovat

Stejně jako musíme budovat vztahy s lidmi, svůj vnitřní vztah k sobě musíme budovat úplně stejně. Jako malí jsme napojení na svou intuici plně, avšak málokdo z nás má to požehnání, že toto napojení dostane podporu i zvenčí. A tak je důležité neustále si své spojení udržovat, opakovaně navazovat, stát si za ním, aby mělo dostatečnou sílu. Jak člověk dospívá, ocitá se v období, kdy mu velmi záleží na názoru okolního světa a spojení by odcházelo. Slova na papíře, psaní si toho, co se bojíme možná říct nahlas, nás spojuje se svou duší. 

5. Děti se potřebují vypovídat, bez svědků a soudů

A nejen děti právě tohle potřebují, samozřejmě. Ta pravda, holá a ryzí pravda, která vzniká vedením našeho vnitřního hlasu, když držíme pero a dovolíme si napsat cokoliv, co právě potřebujeme, léčí. Doslova. I děti si tohle léčení zaslouží. Potřebují ho. Protože i ony mají v sobě mnoho bolesti, kterou zažily nebo která jim byla předána geneticky. Dokážou tak uzdravit mnohé, aniž by následně dokázaly pojmenovat, jak to udělaly.

6. Děti potřebují místo naprostého soukromí

Pamatuji si, že jako malá holka jsem si deník psala vlastně neustále. Jsem si však jistá, že jsem nebyla jediná, kdo ho četl. A to hodně přispělo ke zničení důvěry k mým rodičům. Já sama – jako máma – bych si nikdy deník svých dětí nepřečetla, ale aby si i ony mohly být jisté, koupila jsem jim deník na zámeček, nebo na zámek s kódem. Je to jejich místo. Jejich myšlenky, odpuštění, uvolnění emocí, projevy vzteku. Já kupuji deníčky vlastně často, i své nejmladší dceři ve 3 letech. Je to její deníček, kde si maluje a stříhá a pak ho taky pořád hledá, protože zapomněla, kam ho schovala. 

Deník představuje nevyčíslitelnou hodnotu pro člověka. 

V mém životě hrál velkou roli, abych vůbec dokázala dojít na vrchol sebelásky a troufnu si říct, že bez svého deníku bych tam nikdy dojít nedokázala. Divili byste se, kolik lidí znám, jejichž mozek jim nedovolí napsat ani řádku. Protože ho ovládají traumata a oni strnou strachem při myšlence na deník. Bojí se sami sebe, bojí se otevřít si bolest, která je už ale stejně dávno nesnesitelně bolí.

Mluvit a naslouchat svým dětem je nenahraditelné, avšak ocitnou se ve věku, kdy se od rodičů přirozeně odpoutávají. Když jim dáme prostor, zase se vrátí k nám v pravý okamžik, silnější a schopnější porozumět sami sobě a možná i nám, s deníkem schovaným pod polštářem.

Barbora Ujčíková

Obrázek od Kari Shea z Pixabay