Už delší dobu jsme tu neměli článek o cestování, a jelikož máme prázdniny, kdy většina z nás vyráží na dovolené nebo na různé výlety, pojďme se podívat na jeden cestovatelský tip. Zatím všechny články, které jsem v této rubrice psal o cestování, byly buď ze západní Evropy, nebo ze Skandinávie. Letos jsme se ale vydali jiným směrem, konkrétně do Rumunska.

Ostatně byli jsme tam už loni, ale pouze v Severním Banátu, tedy v českých vesnicích v Srbsku a Rumunsku. Tehdy jsme neměli tolik času, abychom se podívali například do Karpat nebo na známé hrady, ale z toho, co jsme viděli, nám došlo, že Rumunsko je rozhodně země, která stojí za návštěvu a nějaký větší roadtrip. Vyrazili jsme tedy na východ a jedním z našich cílů byl známý horský průsmyk Transfagaršan. Vlastně to byl náš první cíl na letošní cestě Rumunskem.

Cesta do Rumunska a první noc pod Karpaty

Z Prahy k Transfagaršanu je to zhruba 1 300 kilometrů. Jelikož jsme celou cestu chtěli pojmout jako roadtrip a na pohodu, tedy bez nějakých extrémně dlouhých přejezdů, rozhodli jsme se cestu rozdělit v půli a přespali na východě Maďarska v Jonathermál. Odtud jsme pokračovali dále, a jelikož příjezd k Transfagaršanu vycházel na večer, našli jsme kemp přibližně 30 kilometrů před začátkem této legendární silnice, která je považována za jednu z nejkrásnějších v Evropě.

Přespali jsme v krásném kempu, který není úplně typickým místem, kde stojí jeden stan vedle druhého. Jde o přibližně deset kempovacích míst u hotelu či ubytovacího zařízení v rámci zemědělské usedlosti pod Karpatami. Pro přenocování to bylo nádherné prostředí a děti ocenily, že hned vedle stanu začínala ohrada, kde mohly pozorovat pasoucí se koně a krávy i s hříbaty a telátky. Zároveň jsme měli úžasný výhled na Karpaty.

Večer jsem ještě zkoušel do navigace Google zadat cestu přes Transfagaršan do dalšího místa, kam jsme mířili, ale navigace ukazovala, že je silnice zavřená. Trochu jsem se obával, že se tam nedostaneme. Ráno už ale byla otevřená. Pravděpodobně se tedy tato cesta na noc uzavírá. Před odjezdem jsme si dali příjemné koupání v místním hotelovém bazénu, který byl za příplatek k dispozici i pro nás, a vyrazili na cestu.

Stoupáme do oblak: Srovnání s Norskem

Po pár kilometrech odbočujeme doprava na silnici 7C (Transfagaršan). Cesta se pomalu začíná zvedat a klikatit. Jelikož jsme při minulé cestě od jiných českých cestovatelů, které jsme potkali ve Svaté Heleně, slyšeli, že na Transfagaršanu potkali asi 15 medvědů, začínáme vyhlížet, jestli také nějaké neuvidíme. Zatím ale vyhlížíme marně.

Naskýtají se nám ovšem nádherné výhledy do údolí. Tato cesta mi připomíná norské Scenic Roads, například Trollstigen, ale je o poznání výše. Zatímco Trollstigen končí přibližně v tisíci metrech nad mořem, na Transfagaršanu postupně stoupáme do více než dvou tisíc metrů. Vodopádů je tu méně než v Norsku a jsou menší, ale zase máme úchvatné výhledy do údolí. A stejně jako v Norsku i zde obdivujeme zelené hory, ze kterých občas vyčnívají skály nebo jsou pokryté kamením. Prostě nádhera.

Děláme si zastávky na různých vyhlídkách a na jedné z nich vyrážíme na malou procházku k nádhernému horskému potůčku, kde ledová voda teče přes kameny. Pokračujeme dále na vrchol Transfagaršanu, i odtud se rozhlížíme a poté se zastávkami sjíždíme dolů. Výhledy jsou úchvatné, ale po medvědech ani památky.

Nečekané setkání s medvědí rodinkou

Postupně klesáme o přibližně tisíc metrů níže a pomalu se loučíme s myšlenkou, že bychom medvědy mohli potkat. Asi jsme na ně neměli štěstí, říkáme si. Vtom ale přichází kamenná zídka na pravé straně naší cesty, v níž jsou přibližně po několika desítkách metrů jakési průchody do lesa. A právě v jednom z nich po chvíli vidíme prvního medvěda.

Nejprve se divíme, proč je před námi kolona, a až později si všímáme, že stojí proto, že jedno z aut před námi pozoruje a fotí medvěda, který si jen tak leží u silnice a sleduje auta. Přestože od začátku cesty nás upozorňují cedule na zákaz krmení medvědů, pravděpodobně to ne každý dodržuje, a medvědi zde evidentně čekají na to, že něco dostanou.

O pár stovek metrů dál potkáváme dalšího medvěda. Postupně už dopředu víme, kde bude. Poznáme to jednoduše podle toho, že na Google mapě je na cestě před námi kolona. Celkem jich potkáváme několik a nakonec dokonce celou medvědí rodinku, respektive medvědici se třemi mláďaty. To je nejen pro děti, ale i pro nás úžasný zážitek, protože medvíďata jsou opravdu roztomilá a jedno z nich se dokonce nebojí jít k autu před námi a panáčkuje u něj v naději, že by mohlo dostat něco k jídlu.

Ještě chvíli pokračujeme, ale zmíněná zídka postupně končí, což je pro nás znamením, že další medvědy už pravděpodobně očekávat nemůžeme. Každopádně průjezd slavným Transfagaršanem je úžasným zážitkem. Ať už díky nádherným výhledům, tak i díky tomu, že jsme takto poprvé v přírodě potkali medvědy. Jsme ovšem rádi, že jsme je pozorovali z bezpečí auta, protože potkat medvědici s mláďaty třeba na kole, nebo dokonce pěšky, bychom asi nechtěli. Pokud se ale chystáte jet autem do Rumunska nebo přes Rumunsko, Transfagarašan za zastávku, respektive více zastávek na něm, rozhodně stojí.

Marek Tomíšek

Šéfredaktor GoldenRule.cz