Bylo by pro mě velmi obohacující teď sedět vedle vás a vyslechnout si vaši odpověď na tuto otázku, kterou jste si právě přečetli. Zeptala bych se také hned v zápětí, proč si právě toto myslíte?  A i když vás nemohu bohužel slyšet a možná se ani vaši odpověď nikdy nedozvím, povím vám tu svou a také se s vámi podělím o důvod, proč právě touto odpovědí žiju. Možná vás inspiruje. Možná jednou, časem, porozumíte víc slovům, které ještě dnes působí jako neznámá a nepochopitelná.

Možná vám má odpověď ukáže, že svět není černobílý a možná vás také naučí, že leckdy černobílý naopak je. Jednoduchý a složitý zároveň. Záleží jen na tom, kdy jej pozorujeme, z jakého úhlu a z jaké výšky, v jaké etapě života, s jakou mírou bezpodmínečné lásky a sebelásky k sobě i druhým.

Víte, na úvod bych chtěla říct to, co někteří z vás jistě prožívají také, že období s teenagery s sebou přináší mnoho momentů, kdy si pokládáme přímo pravé nefalšované filosofické otázky jako je právě tato. A snažíme se jistě na ně, ze všech sil, odpovědět co nejlépe. Tyto otázky tlumočíme dětem a pak ihned vysvětlujeme odpovědi nejjednodušším způsobem, o kterém jsme přesvědčení, že by mladý mozek v pubertálním věku přece jen snad mohl pochopit. 

„Co je pravda a jak ji žít? A může pravda napravit lež?“ zeptal se mě můj syn. „Já nevím, komu věřit.“ dodal, a tím se odstartovalo napsání tohoto článku.

Není to vždy snadné vysvětit dítěti, které je obklopeno lží všech různých druhů a naučit ho, aby v tom, pro něj velkém chaosu, rozpoznal pravdu. Mohu jít příkladem samozřejmě a to věřím, že za mně odpoví tím nejdůmyslnějším a nejlépe ukazujícím způsobem. Jenže co když stejně tak důležitá osoba pro něj žije přesně život v pravém opaku? Lže a selhává, když by měla být chlapci oporou, pevným majákem a zdrojem síly? Pak přijdou otázky: „Mami, proč? Čemu mám věřit?“

Najděme cestu k odpovědím

Kdysi jsem se já sama rozhodla žít v pravdě, ať to stojí, co to stojí. Mnozí lidé mi kdysi říkali, že pravda je těžká. Já však dám ruku do ohně za to, že žít ve lži je mnohem těžší, složitější, až ubíjející. A tak odpovědět na tyto otázky se zdá obtížné, avšak možná to tak úplně není. Těžké je spíš to, když nám dojde, že se těch lhářů v našich životech musíme vzdát, abychom mohli v té pravdě opravdu žít.

Nedokážu však ani slovy popsat, jak skvělé je, když vaše dítě chce porozumět pravdě, chce ji znát a chce vědět, čemu má věřit, aby věřil právě pravdě. Zároveň to znamená, že porozumí také lži a dokáže tyto dva protipóly od sebe rozlišovat.

Seděli jsme se synem zrovna u stolu, když mi pokládal podobné otázky kolem pravdy a lži. Dívala jsem se z okna, kde právě proletěl ptáček, kterých máme plnou zahradu. Letěl ze střechy střemhlav dolů a pokračoval dál, kam jsem už ani nedohlédla. „Podívej!“ vykřikla jsem a než se syn otočil, ptáček byl pryč.

Vysvětlila jsem pravdu svému synovi takto: 

Za oknem letěl krásný pták, střemhlav dolů kolem našeho okna, ze střechy. Letěl tak rychle, ale ty jsi ho neviděl. Povím ti svou pravdu o ptáčkovi, který proletěl okolo. Tvoje pravda však je, že žádný ptáček tam nebyl. Můj pohled na pravdu je jiný, než tvůj. Avšak existuje jen jedna pravda, která se opravdu odehrála, kterou zná příroda, ten pták a možná někdo další, kdo v tu chvíli koukal z okna jako já. Nebudeme si přít o to, čí pravda je ta pravá, přestože to mnozí v životě dělají a to často. Samotná pravda má tak silnou energii, že vždycky si prorazí cestu na povrch, i když to většinou chvíli trvá. Lež už stihne mezitím napáchat škody.

Když se nepostavíme pravdě hned, lež nakonec všechno zničí a zahubí a to bolí. Než pravda prorazí, a to velmi silně, cestu na povrch, může lež zhroutit všechny mosty, které jsme možná i dlouhé roky stavěly.

Pravda není v každém pohledu, který máme, ty, já, tvá sestra, sousedi, spolužáci, či kdokoliv jiný. Pravda je ryzí energie, která pevně existuje. Je jako zrcadlo našich hodnot, naší vnitřní síly, lásky, úcty a laskavosti. Když cítíme lásku, dokážeme žít v pravdě mnohem víc a snadněji. Proč? Protože chápeme jednu věc, že nemůžeme vidět všechno okolo sebe v tu danou chvíli. Jsme si vědomi toho, že kolem nás se děje tisíce různých věcí naráz a my spatříme pouze pár procent z toho.

Proto tu pravdu nikdy nemůžeme vidět celou. Pouze ji cítíme, respektujeme, jdeme jí naproti. Zveme ji do života. Nelpíme na své pravdě, která pro jiného nemá význam. To, co dělat můžeme je, že se pečlivě staráme o pravdu svého vlastního bytí, ne o tu okolo, která není v naší režii a ani nám nenáleží. 

Lži jsou jako sešup

Když lžeme, začneme se zákonitě smýkat od jedné lži ke druhé. Vyšplhat se k pravdě je pak mnohem obtížnější, protože jsme zničení pádem dolů a lidé okolo nás už nám nemohou věřit. A pokud uvěří, pak se sami vystaví bolesti.

Nevím, zda syn zcela pochopil to, co jsem mu vysvětlovala, ale jeho oči se zklidnily, jakoby duše věděla, co mu chci říct.

Milí čtenáři, abych vám tedy odpověděla na první otázku tohoto článku… Myslím si, že ano. Jedna pravda může napravit to, co lež zničila. Nazývám to odpuštěním a osvobozením. Život je pro mě o každodenní šanci žít lépe, naplno a v uvědomění všeho, co děláme. Když pláču, dělám to naplno a děkuju za tu chvíli, že mohu plakat. Protože si uvědomuji, že mnoho lidí je tak zahořklých, že nepláčou, protože nemohou. Já mohu. A za to děkuji.

V životě jsem zažila jaké to je, když vás někdo obelhává. Jakoby se čirá průzračná voda náhle zakalila. Ztratila jsem orientaci, nevěděla, kde jsem, neviděla jsem nic a nikoho. Lži mě pohltily, i když jsem to nebyla já, kdo lhal. Ale na tom nezáleží v tu chvíli. Stejně vás lži a bolest z nich pohltí. Jste ztracení, dokud lži utichnout a voda se rozzáří.

Kdybych mohla tenkrát rozdat někomu medaili za nejlepší výkon lhaní všech dob, neváhala bych ani minutu. Tyto lži od základů zničily životy, které jsme žili. Avšak pravda nám tyto životy opět zachránila. Pravda se prodrala na povrch vší silou, i když lhář o to nestál.

Ne, nežijeme stejně jako dřív. Naopak. Pravda nedokáže uzdravit všechny vztahy, ani napravit zničená přátelství. Dokáže však uzdravovat bolest, ze které se časem stane místo pro odpuštění, svobodu a tím pro nová přátelství, nové vztahy, nové příležitosti.

Pravda osvobodí duši v každé chvíli. A pokud nás tíží velká lež, vyřešme ji a dál žijme tak, abychom nemuseli lhát. Nedělejme podrazy, žijme poctivě. Nemluvme za zády o lidech slovy, které bychom jim do očí nedokázali říct. Buďme přímí a rovní. Získávejme odvahu, protože lež má nejlepšího kamaráda a tím je strach.

Někdy se můžeme bát, každý máme občas emoci, která nás chce vést ke strachu. Avšak dál už nesmí zajít, protože my nechceme dojít ke lžím. Chceme mít odvahu a žít v pravdě. Protože jen tak naše duše pozná klid a naše děti budou mít šanci zažít totéž.

Barbora Ujčíková

Úvodní obrázek z Pixabay