Přijíždím na mostecký autodrom přímo do paddocku, kde mě čeká první svezení s novým ostrým Hyundai Ioniq 6 N. Ten vychází ze standardního Hyundai Ioniq 6, ale podle mě jde spíše o samostatný model, protože s výchozím modelem sdílí hlavně název a karoserii, i když i ta je v případě ostrého modelu N upravená. Nejde jenom o jiné nárazníky a přidané spoilery, zejména pak velké přítlačné křídlo na zádi, ale karoserie dostala i výztuhy pro větší tuhost. Kompletně jiný je podvozek auta, pohon i baterie, takže společné jsou opravdu jenom některé detaily.

Nejprve za volantem Ioniqu 5 N

Než ale usednu do ostrého Ioniqu 6 N, sedám nejprve do 5 N. S tím jsem už jezdil po okreskách a mým cílem je, abych si to auto znovu nacítil, měl možnost srovnání a zároveň se naučil mostecký okruh. Na něm jsem totiž dosud v ostrém tempu nejel, pouze přibližně před rokem jsem se účastnil spanilé jízdy s vozy BMW během srazu BMW M.

Usedám tedy za volant Ioniqu 5 N, který má stejných 650 koní, ovšem některé úpravy nemá tak výrazně do sportovna jako novější 6 N. Ten z něj sice vychází, ale jednak karoserie sedan dala větší možnosti například z hlediska aerodynamiky, zároveň byl přepracovaný i podvozek, aby auto bylo ještě sportovnější. I v Ioniqu 5 N je ale svezení velmi dobré, byť nemám v tomto autě možnost časomíry, abych si porovnal i časy na kolo.

Jízdu po okruhu si ale užívám. Zpočátku jedu pomaleji, snažím se naučit, kde je která zatáčka, jaké jsou brzdné body, a postupně přidávám. Ale to už těch pár kol, které jsem měl na Ioniqu 5 N, končí a přesedám do šestky.

Přesedám do Hyundai Ioniq 6 N

Pokud jde o akceleraci, tam jsou oba vozy velmi podobné, protože výkon je shodný a liší se hlavně hmotností ve prospěch 6 N. V zatáčkách je ale jasně cítit, že nižší karoserie ve spojení s více sportovně naladěnou technikou zkrátka funguje lépe. A to i přesto, že jsou opravdu vysoké letní teploty, což samozřejmě způsobuje, že pneumatiky doslova „tečou“ a nedrží v zatáčkách tak, jako by drželi při teplotách okolo 15 až 20 stupňů Celsia.

Jízdu po okruhu si opravdu užívám. Zrychlení je naprosto brutální. Před zatáčkami jdu na brzdy o něco dříve, než by bylo potřeba. Pro jistotu, abych neposlal auto do kačírku, ale zatáčky projíždím na hraně a opravdu cítím, že auto funguje velmi dobře, přestože se pneumatiky perou s vysokou teplotou asfaltu.

Souboj s testovacími jezdci a nejlepší čas

Postupně své časy zrychluji a spolu se mnou na okruhu krouží ostrá závodní Hyundai Elantra týmu Janík Motorsport. Závodní jezdci, kteří testují vůz před závody, jsou samozřejmě rychlejší než já, takže mě dojíždí a jednou předjedou. To mi ale nijak nevadí, já si užívám jízdu plnou adrenalinu a snažím se vylepšit svůj čas. Ten je samozřejmě ovlivněný i tím, že na tomto okruhu jedu poprvé a jsem opatrnější s brzdnými body.

Baterie ale postupně dochází, přece jenom spotřeba při téhle ostré jízdě je vysoká, takže nakonec mířím do boxů s nejlepším časem 2 minuty a 1 sekunda. Závodní vozy samozřejmě jezdí mostecký okruh výrazně rychleji, ale na poměry sériových vozů můj čas úplně špatný není. Zároveň vím, že za příznivějších podmínek a pár okruzích navíc bych se určitě dostal pod hranici dvou minut.

Závěr

Každopádně jak jízda Ioniqem 6 N, tak i jízdy po mosteckém okruhu byly opravdu skvělým zážitkem, a pokud máte rádi sportovní jízdu a máte doma výkonný vůz, tak rozhodně občasná projížďka po závodním okruhu stojí za to.

Marek Tomíšek

šéfredaktor GoldenRule.cz